3 x Paul Claudel

Pražské Jezulátko

(Paul Claudel – přeložil Ivan Slavík)

Sníh padá. Širý svět je mrtvý. Ano.

Je tu prosinec.

Ale ve světnici, ó můj Bože,

jaká je to milá věc!

Z červených uhlíků to v kamnech svítá,

Odlesk té barvy uspávavé na stropě se kmitá,

Nic neslyšíš – jen klokot vody známý.

Nahoře na podstavci, tam nad dvěma postýlkami,

Pod kupolí svou ze skla, se svou korunou,

V ručičce levé svět a pravou zdviženou

K ochraně maličkých svých, kteří důvěřují v něho,

Tak mile hledíc z ohromného slavnostního hávu

 svého,

A přec tak majestátní pod tím velkým žlutým

kloboukem,

Milostné pražské Jezulátko trůní, vládne všem.

Docela samo je, jak dopadá naň záře,

Jak svátost skrytá na dně sanktuáře,

Děťátko Boží, do Božího rána bratříčků svých

stráže.

Neslyšeno jak dech, jejž hrdlo vydechuje,

To věčné bytí místnost naplňuje,

Stejně jako všechny věci prosté, věci nevinné.

Je-li tu s námi, zlého nic nám neuškodí, ne!

Můžeme spát, náš bratr Ježíš u nás bdí,

Je s námi a s ním dobrých věcí všechněch

bohatství.

Panenka úžasná i koník ze dřeva

S ovečkou jsou tu, tamhle v koutku oba dva.

Spíme a všechny tyhle dobré věci zůstávají s námi.

Záclony staženy jsou... A venku temnotami

Bůhvíkde v sněhu bůhvíkolikátá odbíjí si.

A dítko v postýlce své šťastně pomyslí si,

Že spí a kdosi milující u něj bdí,

Pozvedne ručku, šeptne něco, maličko se zavrtí,

Chce procitnout a nic – jen dále spí.

Pražské Jezulátko

(Paul Claudel – přeložil Jan Čep)

Padá sníh. Širý svět je bezpochyby mrtev. Je prosinec.
Ale jak je útulno, můj Bože, v malém pokojíku!
Řeřavé uhlí v krbu
vrhá na strop dřímotné odlesky.
Je slyšet odkudsi vodu, která vře a tiše bublá.
Nahoře na přihrádce, nade dvěma postýlkami,
pod skleněnou bání, s korunou na hlavě,
vládne a trůní Pražské Jezulátko;
jedna ručka drží zeměkouli,
druhá se vztahuje k ochraně
nad tyto maličké, kteří se mu důvěřují;
je tolik milé v svém dlouhém slavnostním rouše
a vznešené pod nesmírným žlutým kloboukem.
Je zcela samo před krbem, který je ozařuje
jako hostii skrytou ve svatostánku.
Ježíšek bdí až do úsvitu nad svými bratříčky.
Věčné bytí naplňuje pokojík,
neslyšitelné jako dech,
vtělené ve všechny tyto chudobné věci, prosté a nevinné.
Když je On s námi, nemůže se nám stát nic zlého.
Můžeme spát; Ježíš, náš bratr, je zde.
Je náš, a také všechny tyto dobré věci:
krásná panenka a dřevěný kůň
a ovečka –; jsou s námi všichni tři, tuhle v koutku.
My spíme, ale všechny tyto dobré věci jsou naše!
Záclony jsou zataženy. – Kdesi v dálce, bůhví kde,
odbíjí na věži jakási noční hodina.
Dítě, šťastné v své teplé postýlce,
chápe, že spí, a cítí, že je šťastno;
že je s ním někdo, kdo je má rád;
trochu se zavrtí, vystrčí ručku,
pokusí se probudit, ale nemůže. –

L'Enfant-Jésus de Prague

(Paul Claudel, 1910)

Il neige. Le grand monde est mort sans doute. C'est décembre.
Mais qu'il fait bon, mon Dieu, dans la petite chambre !
La cheminée emplie de charbons rougeoyants
Colore le plafond d'un reflet somnolent,
Et l'on n'entend que l'eau qui bout à petit bruit.
Là-haut, sur l'étagère, au-dessus des deux lits,
Sous son globe de verre, couronne en tête,
L'une des mains tenant le monde, l'autre prête
A couvrir ces petits qui se confient à elle,
Tout aimable dans sa grande robe solennelle
Et magnifique sous cet énorme chapeau jaune,
L'Enfant-Jésus de Prague règne et trône.
Il est tout seul devant le foyer qui l'éclaire
Comme l'hostie cachée au fond du sanctuaire,
L'Enfant-Dieu jusqu'au jour garde ses petits frères.
Inentendue comme le souffle qui s'exhale,
L'existence éternelle emplit la chambre, égale
A toutes ces pauvres choses innocentes et naïves !
Quand il est avec nous, nul mal ne nous arrive.
On peut dormir, Jésus, notre frère, est ici.
Il est à nous, et toutes ces bonnes choses aussi :
La poupée merveilleuse, et le cheval de bois,
Et le mouton, sont là, dans ce coin, tous les trois.
Et nous dormons, mais toutes ces bonnes choses sont à nous !
Les rideaux sont tirés… Là-bas, on ne sait où,
Dans la neige et la nuit sonne une espèce d'heure.
L'enfant dans son lit chaud comprend avec bonheur
Qu'il dort et que quelqu'un qui l'aime bien est là,
S'agite un peu, murmure vaguement, sort le bras,
Essaye de se réveiller et ne peut pas.

Slavíkův překlad z: Paul Claudel, Múza Milost, Praha 1969

Čepův překlad z: http://www.pragjesu.info/cs/paul_claudel.htm

Francouzský originál z: http://www.paul-claudel.net/node/87/