Zahrádečka. Ogród Hesperyd. Pardes rimonim. Jardin des Plants. Kindergarten-Pflanzschule. Giardinetto, orticello...

Pamětník z Arles

1. 2. 2012 22:17
Rubrika: Nezařazené

...Druhý den mi v Café de l´Alcazar ukázali zmíněného stařečka. Opřený o hůl podřimoval s bradou na propletených dlaních nad sklenkou vína.

- Říkali mi, že jste znal van Gogha.

- Baže jsem ho znal. A vy jste kdo? Novinář, nebo student?

- Student.

Vidím, že jsem plácl hloupost, neboť stařeček zavírá oči a přestává se o mě zajímat. Vytahuji proto americké cigarety. Návnada zabírá. Stařec náruživě vdechuje kouř, pije víno a pozorně mě sleduje.

- Vy se zajímáte o van Gogha?

- Moc.

- Pročpak?

- Byl to velký malíř.

- Říkají to. Já jsem žádný obraz od něho neviděl.

Ťukne kostnatým prstem na prázdnou sklenku, kterou mu poslušně dolévám.

- Tak jo. Van Gogh. Už umřel.

- Ale znal jste ho.

- Nikdo ho tady neznal. Žil sám jako pes. Lidé se ho báli.

-Proč?

- Pobíhal po polích s takovými velkými plátny. Kluci po něm házeli kameny. Já neházel. Byl jsem moc malý. Byly mi tři nebo čtyři roky.

- Asi jste ho neměli moc rádi?

- Byl hrozně směšný. Vlasy měl jako mrkev.

A stařeček se náhle začíná smát, dlouho, od srdce, se zadostiučiněním.

- Byl to moc směšný člověk. Il était drôle.Vlasy měl jako mrkev, dobře si to pamatuju. Byly vidět už zdaleka.

A u toho vzpomínky človíčka na proroka skončily.

 

 

(Zbigniew Herbert, Barbar v zahradě, Praha 2010. s. 35)

Zobrazeno 1099×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio